Na svá studijní léta na Kadaňském gymnáziu, tehdy ještě v horním patře základní školy v ulici Pionýrů, vzpomínám velmi rád. Byly to krásné roky s perfektním kolektivem kamarádů v krásném městě. Dnešním studentům přeji, aby si svá studia užili minimálně tak, jako my, aby se mimo pilného studia věnovali i svým studentským láskám a přátelským večírkům. Pak budou na své gymnázium, na spolužáky i profesory vzpomínat vždycky s láskou.

Gymnáziu bych popřála, aby i nadále vytvářelo pro studenty příjemné prostředí a zároveň podporovalo každou možnost zahraničních projektů, ve kterých si studenti mohou procvičit jazyk, navázat nová přátelství a nabývat nových cenných zkušeností.

Vzpomínám na ty čtyři roky svého života velmi rád. Dodnes čerpám ze znalostí, které mi zde byly vštípeny, i když jsem se poznávání a vědění hodně „bránil“. Ale to je asi normální. Díky profesoru Elisovi dodnes umím slušně anglicky a díky profesorce Bubelové a Vojtěchu Krausovi se mě drží zájem o literaturu a umění. Našemu gymnáziu přeji, aby pokračovalo ve své velmi dobré tradici a aby mělo co nejvíce talentovaných a skvělých studentů.

Celý projekt vznikl za podpory Gymnázia Kadaň, kde jej autoři vytvářeli, a tamních učitelů. Podobu učebnice probírali nejen se svými spolužáky, ale také s vysokoškolskými pedagogy z Univerzity Karlovy či Univerzity Jana Evangelisty Purkyně. Od svého dokončení sklízí kniha samé úspěchy. Kromě prvního místa v SOČ získala také Cenu děkana Univerzity Hradec Králové a Cenu České vědeckotechnické společnosti.

Především nám ale gymnázium dalo všeobecný rozhled a myslím, že každý – ať už jeho život pokračoval jakoukoliv cestou – něco těžil právě z dob studia. A když už ne z poznatků týkajících se učiva, tak alespoň z mezilidských vztahů získaných v čase dospívání. Neboť i v tom byl význam gymnázia, dávalo člověku na hranici dětství a dospělosti pocit zodpovědnosti za sebe, za jeho rozhodnutí, bylo to první nesmělé nahlédnutí za oponu zralosti.