Vzpomínka na Jomfruland
Již podeváté se skupina studentů kadaňského gymnázia vypravila začátkem června na týdenní výměnný pobyt do norského Porsgrunnu, s jehož střední všeobecně vzdělávací školou nás pojí úspěšný projekt spolupráce ve výuce biologie. Studenti se seznámili nejen s překrásnou norskou přírodou, ale i s norským životním stylem, dosti odlišným od našeho, procvičili se v angličtině a navázali přátelství, která budou pokračovat v září, až norští kamarádi přijedou na oplátku k nám do Kadaně. Během pobytu nasbírali nejen rejnočí vajíčka a lastury ústřic, ale i spoustu neobvyklých zážitků, jako jsou lov mořských řas či chůze bosky ve sněhu nebo po houpavé vrstvě rašeliny na břehu jezera. Mezi nejkrásnější zážitky patří tradičně dvoudenní pobyt na ostrově Jomfrulandu. S jeho kouzlem vás alespoň částečně seznámí vyprávění Ríši Sukoviče a fotografie Daniely Blažkové, Petry Brotánkové a Heleny Kučerové.
Pro někoho to je obyčejný ostrov, jenom pouhá skvrnka na mapě, ale pro mě a pár dalších spolužáků to je ostrov neomezených možností a splněných přání.
Hned po vylodění nás příjemně uvítali racci a my nasáli tu krásnou vůni mořského vzduchu. Netrvalo dlouho a už jsme byli ubytováni v chatkách, jen pár drsnějších chlapců a dívek si rozbilo stany. Myslím, že povídat vám o tom, co všechno jsme viděli, by trvalo příliš dlouho. To se zkrátka musí vidět a zažít. Rád vám ale povím něco o jomfrulandském kouzelném večeru.
Asi se ptáte, co je na něm tak zvláštního? No přece jeho magické kouzlo. Ten večer možná pomohl někomu i změnit názor na život a na jeho hodnoty. I já jsem si tam uvědomil, že všechno může být možné, leč mnohdy pomíjivé. A západ slunce? Čekali jsme na něj marně. Černá opona s hvězdami se tam totiž zatáhne asi jenom na dvě hodiny. V tomto skoro dni bez noci jsme pouštěli létací balón se svými přáními do nebe, v pološeru se vypravili na místní maják, který svým svitem jakoby milionů svíček ukazoval lodím směr do bezpečí. Při krásném polosvitu jsme hráli karty a nasmáli se dosyta různým zážitkům z doby minulé, ale i současné. Někteří tam dokonce našli i svou opravdovou lásku a pokud ne, tak se nechali unášet hřejivým přílivem přátelství.
Všechno jednou končí a tak také skončil náš den na jomfrulandském ostrově. Teď už se naše zážitky jen odrážejí v zrcadlech studených vln a rackové si o nás vypráví. Vypráví si o těch gymplácích co jim Jomfruland vyrazil dech a teď je na své udičce pomalu přitahuje zpět. Myslím, že doufají že se opět vrátí. A víte vy co? Vrátí! Ti gympláci se vrátí a obnoví záři ve svých očích, otevřou svá srdce a doplní energii už dávno opět ztracenou a smíchem oživí své duše oddané klidu Norska a harmonii Jomfrulandu. Nashledanou za rok!
