Innitzer

Na začátek roku 2013 jsme se rozhodli představit další výraznou osobnost rozporuplných dějin střední Evropy, kterou představuje Theodor Innitzer narozený 25. prosince 1875 v Novém Zvolání u Vejprt na Kadaňsku. Brzy po skončení obecné školy nastoupil se svými sourozenci do jedné z vejprtských textilních továren, aby pomáhal živit rodinu. Vejprtský katolický děkan si však povšiml jeho inteligence a zasadil se o to, aby chlapec mohl navštěvovat gymnázium v okresním městě Kadani. Na kadaňském gymnáziu studoval Innitzer v letech 1890 až 1898. Nejprve bydlel v Nádražní ulici (třída Kpt. Jaroše) a později na Starém Městě, na hlavním náměstí (kdysi Tržní, dnes Mírové) v domě rytíře Schreitera von Schwarzenfeld, poté u rodiny Sieglových v Zámecké ulici (Tyršova). K jeho velkým podporovatelům patřil především profesor náboženství P. Dr. Engelbert Hora (†1950), rodák ze Stráže nad Ohří a uznávaný církevní historik. Na Kadaň Innitzer vzpomínal vždy s úctou jako na město, které stálo na začátku jeho cesty za vzděláním: „Nejoblíbenějším profesorem, mužem, jemuž jsme všichni důvěřovali, byl už od primy náš milý profesor Hofmann. Občas byl sice přísný, ale nikdy tvrdý a nevlídný. Komu by dodnes neutkvěly v paměti příjemné hodiny latiny a řečtiny profesora Dorsche nebo vždy inspirativní hodiny zeměpisu a dějepisu profesora Meixnera? Největší ba naprosto „zoufalý“ respekt měli všichni před profesorem Bauerem; to souviselo i s tím, že učil matematiku. [...] Čas letí a všechno odvál. Ovšem v paměti zůstáváš jako utkvělá a světlá vzpomínka, ty, milá a starobylá Kadani, jako důvěrný a harmonický obraz, věčná památka na nyní tak vzdálené mládí!

V roce 1898 Innitzer v Kadani maturoval, posléze vstoupil do kněžského semináře ve Vídni a začal studovat teologii na tamější univerzitě. Po úspěšném absolutoriu přijal 25. července 1902 kněžské svěcení a stal se kaplanem v městečku Pressbaum u Vídně. Již roku 1903 se však ujal funkce studijního prefekta ve vídeňském semináři a pokračoval ve své vědecké kariéře. Roku 1906 obhájil disertaci a získal titul doktora teologie. O dva roky později přijala Vídeňská univerzita jeho pojednání „Johannes der Täufer. Nach der heiligen Schrift und der Tradition“ jako habilitační spis a roku 1911 byl jakožto docent povolán na katedru novozákonní biblistiky. Přes dvě desetiletí zůstal Theodor Innitzer úzce svázán s Teologickou fakultou Vídeňské univerzity, třikrát byl zvolen jejím děkanem a v akademickém roce 1928/29 vykonával dokonce úřad rektora.

Odtud byl rakouským spolkovým kancléřem Johannem Schoberem uveden do funkce ministra pro sociální správu, aby se staral o problémy penzistů, bytovou otázku a mládež. Již v září 1930 však Schoberův kabinet padl a Rakousko se ocitlo v hluboké krizi. Innitzer byl záhy vyzdvižen na post nejvyššího církevního hierarchy v Rakouské republice. Dne 19. září 1932 byl jmenován vídeňským arcibiskupem a 13. března 1933 kardinálem. Stýkal se s konzervativním rakouským kancléřem Engelbertem Dollfussem, kterého v roce 1934 zavraždili nacionální socialisté, stejně jako s jeho nástupcem Kurtem Schuschniggem, jenž byl pak v letech 1939 až 1945 vězněn v koncentračním táboře. Svými současníky byl označován za příliš impulsivního a politicky naivního, mnozí mu vyčítali taktizování vůči německému nacionálnímu socialismu. Jenže to netrvalo dlouho.

Po anexi Rakouska nacionálně-socialistickým Německem pronesl ve vídeňskému dómu sv. Štěpána kázání, v němž za jediného skutečného „vůdce“ ostentativně označil Krista. Už druhý den vtrhli do arcibiskupského paláce příslušníci SA a Hitlerjugend a fyzicky napadli kardinála i jeho spolupracovníky. Innitzer se stal odpůrcem Hitlerovy brutální diktatury a stovky lidí mu vděčí za záchranu života. V roce 1940 zřídil při svém úřadě „Pomoc pro katolíky neárijského původu“, která se snažila o záchranu Židů ze chřtánu nacionálně-socialistické bestie. Především jim však s podporou kardinála Innitzera obstarávala pasy k vystěhování do svobodné ciziny, zejména do USA. Po 2. světové válce se kardinál Innitzer naplno věnoval pomoci bezdomovcům a chudým, kterých byly v rozvráceném Rakousku statisíce.

Kardinál a arcibiskup Theodor Innitzer byl po celý svůj život literárně činný, ať už šlo o díla teologická jako „Kommentar zum Evangelium des heiligen Markus mit Ausschluß der Leidensgeschichte“ (1906) nebo texty na pomezí krásné literatury. K nim bychom mohli zařadit například apelativní pojednání „Er ist auferstanden!“ (1949), doplněné staršími ilustracemi Josefa Führicha. Vídeň mu také vděčí za existenci proslulého Dómského a diecézního muzea, které založil v roce 1933. Kardinál Innitzer zemřel 9. října 1955 a byl pohřben v dómu sv. Štěpána ve Vídni. Rakouská republika mu tehdy vystrojila oficiální státní pohřeb. Vídeňská arcidiecéze uděluje od roku 1962 Cenu kardinála Innitzera významným rakouským vědcům. Innitzerův život se stal též inspirací pro americký film The Cardinal (1963), jenž získal šest nominací na Oscara a Zlatý Globus. Od roku 1985 se ve vídeňské čtvrti Döbling nachází Náměstí kardinála Innitzera.

PhDr. Petr Hlaváček, Ph.D.

V roce 1898 Innitzer v Kadani maturoval, posléze vstoupil do kněžského semináře ve Vídni a začal studovat teologii na tamější univerzitě. Po úspěšném absolutoriu přijal 25. července 1902 kněžské svěcení a stal se kaplanem v městečku Pressbaum u Vídně. Již roku 1903 se však ujal funkce studijního prefekta ve vídeňském semináři a pokračoval ve své vědecké kariéře. Roku 1906 obhájil disertaci a získal titul doktora teologie. O dva roky později přijala Vídeňská univerzita jeho pojednání „Johannes der Täufer. Nach der heiligen Schrift und der Tradition“ jako habilitační spis a roku 1911 byl jakožto docent povolán na katedru novozákonní biblistiky. Přes dvě desetiletí zůstal Theodor Innitzer úzce svázán s Teologickou fakultou Vídeňské univerzity, třikrát byl zvolen jejím děkanem a v akademickém roce 1928/29 vykonával dokonce úřad rektora.
Odtud byl rakouským spolkovým kancléřem Johannem Schoberem uveden do funkce ministra pro sociální správu, aby se staral o problémy penzistů, bytovou otázku a mládež. Již v září 1930 však Schoberův kabinet padl a Rakousko se ocitlo v hluboké krizi. Innitzer byl záhy vyzdvižen na post nejvyššího církevního hierarchy v Rakouské republice. Dne 19. září 1932 byl jmenován vídeňským arcibiskupem a 13. března 1933 kardinálem. Stýkal se s konzervativním rakouským kancléřem Engelbertem Dollfussem, kterého v roce 1934 zavraždili nacionální socialisté, stejně jako s jeho nástupcem Kurtem Schuschniggem, jenž byl pak v letech 1939 až 1945 vězněn v koncentračním táboře. Svými současníky byl označován za příliš impulsivního a politicky naivního, mnozí mu vyčítali taktizování vůči německému nacionálnímu socialismu. Jenže to netrvalo dlouho.
Po anexi Rakouska nacionálně-socialistickým Německem pronesl ve vídeňskému dómu sv. Štěpána kázání, v němž za jediného skutečného „vůdce“ ostentativně označil Krista. Už druhý den vtrhli do arcibiskupského paláce příslušníci SA a Hitlerjugend a fyzicky napadli kardinála i jeho spolupracovníky. Innitzer se stal odpůrcem Hitlerovy brutální diktatury a stovky lidí mu vděčí za záchranu života. V roce 1940 zřídil při svém úřadě „Pomoc pro katolíky neárijského původu“, která se snažila o záchranu Židů ze chřtánu nacionálně-socialistické bestie. Především jim však s podporou kardinála Innitzera obstarávala pasy k vystěhování do svobodné ciziny, zejména do USA. Po 2. světové válce se kardinál Innitzer naplno věnoval pomoci bezdomovcům a chudým, kterých byly v rozvráceném Rakousku statisíce.
Kardinál a arcibiskup Theodor Innitzer byl po celý svůj život literárně činný, ať už šlo o díla teologická jako „Kommentar zum Evangelium des heiligen Markus mit Ausschluß der Leidensgeschichte“ (1906) nebo texty na pomezí krásné literatury. K nim bychom mohli zařadit například apelativní pojednání „Er ist auferstanden!“ (1949), doplněné staršími ilustracemi Josefa Führicha. Vídeň mu také vděčí za existenci proslulého Dómského a diecézního muzea, které založil v roce 1933. Kardinál Innitzer zemřel 9. října 1955 a byl pohřben v dómu sv. Štěpána ve Vídni. Rakouská republika mu tehdy vystrojila oficiální státní pohřeb. Vídeňská arcidiecéze uděluje od roku 1962 Cenu kardinála Innitzera významným rakouským vědcům. Innitzerův život se stal též inspirací pro americký film The Cardinal (1963), jenž získal šest nominací na Oscara a Zlatý Globus. Od roku 1985 se ve vídeňské čtvrti Döbling nachází Náměstí kardinála Innitzera.