SERNERBřeznovou osobností je Walter Serner, maturant kadaňského gymnázia, který strávil na našem gymnáziu pouze jeden den … Představen byl na přednášce dr. Petra Hlaváčka z Univerzity Karlovy v Praze.

Dne 15. ledna 1889 se v Karlových Varech v rezidenci „Haus Edelweiß“ židovské rodiny Seligmannových narodil budoucí velký evropský literární nonkonformista Walter Serner, vlastním jménem Walter Eduard Seligmann.  Poté, co roku 1908 propadl u maturitní zkoušky na karlovarském gymnáziu císaře Františka Josefa, zavládlo v jeho všemi vážené rodině naprosté zděšení. Otec Berthold Seligmann však zachoval chladnou hlavu a svému synáčkovi domluvil reparát na gymnáziu v Kadani, kde tehdy bez problémů studovala řada židovských studentů nejen z Kadaňska. Dochované maturitní vysvědčení nás informuje, že 18. února 1909 složil tehdy dvacetiletý Serner v Kadani konečně svou zkoušku dospělosti. Pobýval zde jediný den, s otcem zde ještě poobědvali a pak se vlakem vrátili do Karlových Varů. Své karlovarské a kadaňské gymnaziální zkušenosti popsal Serner velmi sarkasticky v článku „Rady maturantům“, publikovaném v listě Karlsbader Zeitung, jenž patřil jeho otci.

Po maturitě přesídlil roku 1909 do Vídně, kde začal na univerzitě studovat práva. Zároveň přestoupil na katolictví a změnil si své jméno na „Serner“. Roku 1911 zorganizoval v Karlových Varech v Café Park Schönbrunn velkolepou výstavu výtvarných děl Oskara Kokoschky, ve vídeňských kulturních časopisech publikoval své četné kritiky a eseje. Již roku 1912 odchází do Berlína, působí v avantgardním časopise Die Aktion, právnická studia zakončuje na univerzitě v Greifswaldu. Disertaci „Ručitelství dárce kvůli nedostatkům v právu a  nedostatkům darované věci“ pojal spíše jako svéráznou literární rozpravu, a tak není divu, že ji roku 1913 obhájil až napodruhé. Poté vyráží načas do Paříže. Roku 1914 si v Berlíně opatřil falešný atest pro výkon lékařské praxe a odjel do Švýcarska, aby se jako pacifista vyhnul právě započaté válce. S Hugo Kerstenem a Emilem Szittyaem vydával v Curychu časopis Der Mistral, kde pod pseudonymem „Wladimir Senakowski“ uveřejňuje své první prózy. Působí též v Ženevě a Bernu, přispívá do měsíčníku pro literaturu a umění Sirius. V roce 1917 se připojil k umělecké skupině dadaistů a hned se stal její vůdčí osobností, když roku 1918 sepsal v Luganu světově proslulý manifest dadaismu „Letzte Lockerung – Poslední uvolnění“. Navíc mu příštího roku vychází sbírka povídek „Zum blauen Affen – U modré opice“. Ve stejném roce, tj. 1919, zakládá v Ženevě s Otto Flakem a Tristanem Tzarou dadaistický časopis Der Zeltweg a 2. prosince téhož roku zahajuje tamtéž „První světový kongres dadaistů“. Roku 1920 ještě navštívil v Paříži avantgardního literáta André Bretona, loučí se Tristanem Tzarou, zakladatelem dadaismu, a odjíždí do italské Neapole za dalším dadaistickým druhem, Christianem Schadem. To již má v kapse československý pas.

SERNER_2O rok později se konečně vrací do Německa, které v časech tzv. Výmarské republiky zažívá obrovský kulturní rozmach. Dne 5. srpna 1922 se krátce objeví v Chebu, aby převzal potvrzení o propuštění z evidence 33. rezervního praporu čsl. dělostřelectva. Pracuje na svém nejslavnějším románu „Die Tigerin – Tygřice“, pobývá v Drážďanech, Mnichově a u Tegernsee. V letech 1923 až 1924 se potuluje po Vídni, Paříži i Florencii, později žije střídavě ve Francii, Švýcarsku, Rakousku a Německu. Nakladatel Paul Steegemann, s nímž se Serner pro časté neshody rozešel, jej v tisku veřejně označil za „internacionálního hochštaplera“. Objevují se také první antisemitské útoky. Již roku 1925 spatřila světlo světa Sernerova avantgardní hra „Posada oder der große Coup im Hotel Ritz“. Svou skandální premiéru měla roku 1927 v berlínském Theater am ZOO a již nebyla reprízována. V letech 1929 až 1930 pobýval Serner v Československu: v Praze, Mariánských Lázních a Karlových Varech. Nástup Hitlera k moci roku 1933 znamená konec demokratického Německa i snu o Berlíně jako evropské kulturní metropoli. Sernerovo dílo se okamžitě ocitne na seznamu zakázaných knih jako „brak a špína“, později je zabavováno nacionálně-socialistickými cenzory jako „škodlivé“ a veřejně páleno.

V roce 1938 se Walter Serner oženil s  pohlednou   Berlíňankou  Dorotheou Herz.  Ač  byl československým  občanem, nacionálně-socialistickému běsnění neunikl. Od září 1938 bydleli manželé Sernerovi v Praze, nejprve na adrese Revoluční 30, později V Kolkovně 5 na Starém Městě. Po německé okupaci zbytku Československa v březnu 1939 marně usilují o vystěhování do Šanghaje. Dne 10. srpna 1942 je „kadaňský maturant“ Serner i s manželkou odvezen transportem do terezínského ghetta a odtud již 20. srpna dále na východ, do německých vyhlazovacích táborů. Dle pozdních svědectví byli oba zavražděni v běloruském Minsku. Sernerovo dílo se však i nadále těší zájmu kulturní veřejnosti v  Evropě i  Americe. V  rámci mezinárodního Festivalu spisovatelů Praha je studentům středních škol každoročně udělována „Cena Waltera Sernera“, prestižní „Walter-Serner-Preis“ uděluje nonkonformním literátům též německý rozhlas Rundfunk Berlin-Brandenburg ve spolupráci s berlínským Domem literatury. K sernerovské literární tradici se hlásí i řada současných  spisovatelů a spisovatelek,   například Rakušanka Elfriede Jelinek, nositelka Nobelovy ceny za literaturu z roku 2004.

IMG_2219 IMG_2218