10401927_254962628024656_4791827439129819062_n20. ročník  literární a výtvarné soutěže Památníku Terezín, která je  určena žákům základních a studentům středních škol, měl název  Mám se v Terezíně velice dobře…? Toto téma bylo zvoleno s přihlédnutím k letošnímu 70. výročí natáčení nacistického propagandistického filmu v Terezíně a návštěvy delegace Mezinárodního výboru Červeného kříže v tomto ghettu.

Aby nacisté zakryli to, že jejich konečným cílem je fyzická likvidace všech Židů, snažili se svou propagandou  přesvědčit svět  o tom, že v židovském ghettu Terezín  existuje normální život. Právě proto zde například nechali točit nepravdivý film, idealizující zdejší nehostinné poměry, nebo také dovolili návštěvu komise Mezinárodního výboru Červeného kříže, která měla posloužit jejich cílům. Před tím ovšem probíhala důkladná příprava, během níž měl být obraz města upraven tak, aby se nepodobal pravé tváři zdejšího života.

Anna Auředníčková, jedna z vězenkyň terezínského ghetta, ve své knize Tři léta v Terezíně vzpomínala, jak taková příprava vypadala: „Na jiném náměstí byl postaven rozkošný a velký pavilon. Samé sklo, chráněný velkou střechou, velká okna umožňovala pohled dovnitř: rozkošné bleděmodré dřevěné postýlky, malé různobarevné stolečky a židličky čekaly na své obyvatele. Na zdech průvod malovaných zvířátek a před stavením krásné hřiště uprostřed stinného parku. Komise přijela. Do ubohých, špinavých brlohů, kde byla nacpána sta a tisíce ubožáků, se páni nedostali. Obdivovali ideální dětský útulek, ve kterém si děti pod péčí sester hrály. Zkrátka, komise byla spokojena – viděla Potěmkinovy vesnice a odjela. Podvod se zdařil. Nedovedu si představit, že se všichni ti páni mohli dát tak balamutit. Jakmile komise odjela, byl dětský pavilon uzamčen a děti se vrátily do starých místností. Domnívaly se asi, že to všechno byl pouhý sen.“

Své práce do soutěže zaslalo celkem 423 účastníků. Slavnostní předání cen autorům nejzajímavějších prací se konalo 12. června 2014 v kinosále Muzea ghetta v Terezíně a je opravdu velkým úspěchem, že v této náročné soutěži byly mezi oceněnými pracemi  i povídky dvou studentek Gymnázia Kadaň. Markéta Tudorová ze sekundy se svou povídkou s názvem „Co bylo, už tady není“ obsadila krásné 3. místo v  I. kategorii (žáci 6.-9.ročníků ZŠ a odpovídajících ročníků víceletých gymnázií) a stala se dokonce nejmladší oceněnou soutěžící  této kategorie. Ditě Pšeničkové z tercie byla v téže kategorii  za povídku „To, co vítr rozfoukal“ udělena zvláštní Cena Erika Poláka, která náleží práci zvlášť výstižně zachycující situaci kolem osudu osob v ghettu Terezín. Erik Polák byl přeživším terezínského ghetta a zakládající člen Terezínské iniciativy, jejímž cílem je důstojným způsobem uchovávat památku těch, kteří zahynuli během holocaustu.

Oběma úspěšným autorkám gratulujeme a přejeme další literární úspěchy.

Mgr. Lenka De Bolle