27707591_10213484818213294_693366118_oVětšina z nás se už někdy zúčastnila lyžařského výcviku. Někteří z nás se ho zúčastnili rovnou dvakrát. A proč taky ne. Když jsme se dozvěděli, že prváků je málo a na letošní lyžák se přibírají i studenti z jiných ročníků, neváhali jsme a okamžitě jsme se přiřítili do kanceláře vyzvednout si přihlášky.

Lyžování jsme paradoxně považovali za vedlejší záležitost. Jistě, lyžovat umíme a lyžujeme rádi, ale strávit týden pouze s kamarády a to bez školy, je první věc, na kterou pomyslíme. Lyžování až druhá.

Když přijde na zabalování si věcí s sebou, jsem zastáncem toho, napsat si seznam. Napsala jsem si všechno. Úplně všechno. A to včetně lyží a tak. Možná to zní komicky, na druhou stranu jsem si nic nezapomněla. Z vlastní zkušenosti vím, že nejsnáze se zapomíná na zubní kartáček a na pyžamo. Tentokrát jsem myslela na obojí.

V den odjezdu jsme se všichni ještě tak dvacetkrát ujišťovali v kolik je sraz. Zjevně to splnilo svůj účel. Odjeli jsme všichni. Vždy když jedu v autobuse společně se svými spolužáky, říkám si, kolik by mi proboha museli zaplatit, abych se s takovou bandou zvěře někam vypravila.

První problém nastal krátce po příjezdu. Jak jsme brzy zjistili, ne všichni se rozhodli,že budou dochvilní. Nás ostatní to celkem štvalo, protože pokud chodíte všude pozdě, doplácí na to každý, jen ne vy. Kreativní tresty našich profesorek se naštěstí ukázaly jako dostačující řešení.

Po odpoledním lyžování a večeři následoval večerní program, který si pro nás přichystaly paní profesorky. Jenže jejich večerní program narušoval náš večerní program. Takže nikoho nepřekvapilo, že nás musely po večerce hnát zpět do našich pokojů, protože jsme stále ještě hráli hry.

Zajímavé je, že když na něco po čase vzpomínáme, vybavuje se nám jen to dobré. Tak například když jsem ještě před měsícem myslela na loňský lyžák, na mrznoucí prsty na nohou a na mokré rukavice jsem si ani nevzpomněla. A přesto jsem se nyní musela snažit, abych nepřimrzla k lanovce.

V průběhu týdne nám onemocnělo asi pět lidí. Další se k nim přes víkend přidali. Ani mně se chřipka nevyhnula. Naštěstí jsem ale omarodila až doma po návratu. Takže jsem si vlastně prodloužila volno.

Na lyžák mám zkrátka nejlepší vzpomínky. Není nad to sejít se s kamarády a vzpomínat, kdo tehdy při pádu udělal nejvíc kotrmelců nebo komu neustále padaly věci z lanovky. Tohle jsou zážitky, na které jen tak nezapomeneme.

Lenka Podhorná, 6.O

27536010_10213484814373198_1705595169_o 27536877_10213484866934512_1206793980_o 27604735_10213484817253270_104855484_o DSC_0503
27605425_10213484815253220_1722468346_o DSC_0511 received_1516237518473481 27537538_10213484861254370_316741984_o