První den jsme měli v plánu pěší okruh za pamětihodnostmi Londýna, prohlédli jsme si katedrálu sv. Pavla, která zahrnovala i nádherný výhled na celé město z její věže. Poté jsme se vydali za dalšími známými památkami – Monument, pevnost Tower a také velice známý Tower Bridge. V podvečer jsme přijeli do Oxfordu, kde jsme se ubytovali v rodinách, navečeřeli a vyčerpaní jsme ulehli do postelí, kde jsme nabrali síly na další den.
Druhý den jsme se vydali do Stratfordu nad Avonou, což je rodiště nejslavnějšího anglického renesančního spisovatele – Williama Shakespeara. Zde jsme měli možnost vidět dům, ve kterém vyrůstal a i místo, kde je pohřben. Další částí programu byl středověký hrad Warwick, stojící nad řekou Avonou.
Dalším bodem této exkurze by komplex kamenů a kamenných kruhů, světoznámý Stonehenge. Naše cesta pokračovala do města Salisbury, kde jsme navštívili gotickou katedrálu. Den jsme zakončili městem Bath, kde se nacházejí nejznámější anglické lázně.
Čtvrtý den jsme začali prohlídkou starobylého města Windsor, kde jsme si také prohlédli zámek, který je druhým sídlem anglických panovníků. Poté jsme přejeli do Londýna a nadšeně navštívili muzeum voskových figurín Madame Tussaud. Měli jsme zde čas nakoupit ještě nějaké suvenýry a potom jsme prošli další známé londýnské památky – Big Ben, Buckinghamský palác či Piccadilly Circus. Večer okolo půlnoci jsme se vydali k eurotunelu a čekala nás cesta domů.
Až na počasí, které nám téměř celou dobu výletu nepřálo, si myslíme, že si všichni tuto exkurzi užili a ještě teď jsou plni dojmů. Náš průvodce, pan Petr Klik, nás v jejím průběhu seznámil se zajímavými informacemi o místech, která jsme navštívili, a také se postaral o zábavu v autobuse. Paní profesorka Radka Vaňasová se o nás skvěle postarala a kromě našich pár pozdních příchodů jsme žádné větší problémy nedělali.

Pavla Daníčková, Eliška Vaňková

V průběhu prvního a druhého pololetí školního roku 2011/2012 probíhal již tradiční turnaj tříd v rámci florbalového kroužku. Soutěže se zúčastnilo celkem 11 tříd, z nichž 6 postoupilo do závěrečné finálové skupiny. Z vítězství se raduje 2.A, která prošla suverénně finálovou skupinou. Druhé místo získala 3.A, třetí místo patří i za skvělý týmový výkon tercii. Všem třídám patří poděkování za snahu a bojovnost v jednotlivých zápasech.

Do konce školního roku mají všichni možnost se i nadále účastnit florbalového kroužku, který se koná v pátek od 14 hodin 15 minut do 16 hodin 30 minut a v úterý od 15 hodin 30 minut do 17 hodin. Věřím, že se i v příštím školním roce zapojí co nejvíce tříd do turnaje v rámci florbalového kroužku.

V Kadani, 7. 5. 2012

Mgr. František Kovalčík

Minulý týden probíhala na 3. ZŠ Kadaň soutěž Královská Kadaň. Z naší školy se zúčastnila jedna dvojice z tercie a jedna dvojice z kvarty. Soutěž probíhala formou testových a praktických otázek, které řešili buď jednotlivci, nebo celé družstvo. Úkoly se týkaly především zajímavostí a základních faktografických znalostí dějin města Kadaně. Náš tým z tercie ve složení Lukáš Dinh a Jakub Jan Fiala obsadil skvělé třetí místo, ke kterému si zaslouží naše blahopřání. Poděkování za účast v soutěži patří také Jakubovi Vančovi a Andrejovi Bilecovi z kvarty. Celá soutěž byla skvěle organizována, na závěr nás čekal výborný oběd, nejlepší soutěžící také získali zajímavé ceny. Věřím, že se za dva roky naše škola do této soutěže znovu zapojí.

V Kadani, 4. 5. 2012

Mgr. František Kovalčík

Ve středu 2. 5. 2012 proběhla exkurze tříd sexty, 2.A a 2.B do Prahy. Ze strany učitelů se účastnili Olina Živnůstková a František Kovalčík. Tato exkurze se týkala především nejdůležitějších pamětihodností Prahy. Vydali jsme se po Královské cestě, kde jsme si postupně prohlédli areál Pražského hradu, Malostranské náměstí, Karlův most, Staroměstské náměstí a Prašnou bránu. V rámci exkurze plnili studenti zadané úkoly a přednesli také krátké prezentace k zadaným tématům. Všichni tak měli možnost zopakovat si a doplnit si své znalosti k dějinám našeho hlavního města. Celá exkurze se vydařila, měli jsme možnost vidět prakticky vše nejvýznamnější k historii Prahy.

V Kadani, 4. 5. 2012

Mgr. František Kovalčík

Dne 2. 5. 2012 se třída tercie vypravila do CHKO České středohoří. Studenti se vydali obdivovat faunu a flóru Národní přírodní rezervace Raná.

Počasí přálo a my jsme mohli v příjemném vánku pozorovat například hlaváček jarní, diviznu brunátnou, kozinec bezlodyžný, otakárka fenyklového nebo sysla obecného. Provázel nás pan Mgr. Lubomír Peterka ze Správy CHKO, který nám řekl a také ukázal mnoho zajímavostí.

Mgr. Dita Kuchtaninová

Účast na GLOBE Games je pro naši školu už dlouholetou tradicí. Tento rok, se tým čtyř studentek (Hana Bartoňová, Jana Dvořáková, Eliška Pšeničková a Kateřina Selingrová), já jakožto novinářka a samozřejmě, PaedDr. Hana Kožíšková, zúčastníme již patnáctého ročníku, který má za motto: „Už 15 let to spolu koulíme!“

Do Litomyšli se 4. května sejdou žáci a jejich profesoři z celé České republiky. Všichni mají jedno společné – jsou zapojení v mezinárodním programu GLOBE. V něm zkoumají přírodu, sledují vývoj počasí a podnebí, určují půdní vlastnosti i kvalitu vod, měří kvalitu ovzduší a mapují vegetaci v okolí své školy. Své výsledky si mladí badatelé nenechávají pro sebe. Informace odesílají do celosvětové databáze NASA, která je garantem programu.

Jaký je hlavní důvod každoročních setkání GLOBE týmů? Studenti za pomoci svých učitelů realizují v průběhu roku projekty zaměřené na poznávání životního prostředí a na GLOBE Games je prezentují, vyměňují si zkušenosti a získávají inspiraci pro další práci.

Naše škola je do programu GLOBE zapojena již od roku 1998 a v roce 2001 bylo Kadaňské Gymnázium dokonce pořadatelem GLOBE Games.

Už se těšíme na GLOBE Games 2012. Držte nám palce, ať se nám představení našeho projektu vydaří!

Kristýna Bohuslavová

V uplynulých dvou týdnech se studenti našeho gymnázia seznamovali v hodinách francouzštiny s pojmem Frankofonie celosvětovou událostí. Mezinárodní den Frankofonie je stanoven na 20. března  k připomenutí podepsání ustanovujícího dokumentu Mezinárodní organizace Frankofonie. Ta sdružuje více než 70 států po celém světě a jedenkrát ročně (březen, duben) se pořádají rozličné akce jako promítání frankofonních dokumentů, setkání s frankofonními autory či koncerty, výstavy atd.

Studenti si letošní rok připomínali různé světové oblasti, kde se mluví francouzsky. Potřebné informace si sami vyhledávali. Kvarta (červený tým) vytvořila mapu Afriky s bývalými francouzskými koloniemi a také jsme si povídali o rozdílech mezi africkou a evropskou civilizací a zhlédli dokument věnovaný bývalému belgickému Kongu.  Studenti kvinty (zelený tým) se zase podívali do Kanady, přesněji do kanadského Quebeku, hledali jsme rozdíly v pařížské a quebecké francouzštině, například jsme zjistili, že mnohá nepříliš spisovné a  vhodné výrazy v Quebeku ve francouzštině jsou běžně užívané. Druhý ročník (modrý tým) se pro změnu věnoval bývalé Francouzské Indočíně (Laos, Vietnam, Kambodža) v dnešní době již francouzština není oficiálním jazykem této oblasti a je výsadou jen starších obyvatel, povídali jsme si i o dějinách této oblasti spojených s Francií. Studenti třetích ročníků (fialový a žlutý tým) si samostatně zpracovali informace k zámořským územím Francie (DOM, TOM,…) a jaké bylo překvapení, když jsme zjistili, že například Francie oficiálně sousedí například s Brazílií díky svému zámořskému území!

Celou proběhlou akcí se nesla  píseň Ensemble (Společně). Frankofonie totiž není jen oslavou francouzského jazyka a jeho dialektů, nýbrž má sloužit i k připomenutí  a uvědomění si vzájemné soudružnosti, lidské solidarity, kulturních a společenských rozdílů a taky univerzální jednotu, jež tkví v lidskosti.

Práce studentů a logo Frankofonie (reprezentující pět kontinentů) v našich školních poměrech reprezentující pět skupin studentů francouzštiny rozdělených na barevné týmy naleznete v nejbližších dnech v  učebně 107. Všechny studenty chválím za výbornou atmosféru a spolupráci.

Darina Kováčová

Jakmile se objevila informace o významném objevu v Kadani, která byla navíc zahalena rouškou tajemství, dalo se jen stěží odolat. V pátek 20. dubna se tedy studenti humanitní větve vypravili na kadaňskou radnici, aby se dozvěděli více.

Díky tomu již nyní vědí, že oním významným objevem je nález voskové kapsle s ostatky několika významných svatých (např. sv. Václava či Mikuláše) a část tzv. autentiky, tj. listiny dokládající pravost ostatků a jejich seznam. Přidáme-li ještě informaci, že se jedná o artefakt z poslední čtvrtiny 14. století a že se prezentace objevu zúčastnil i litoměřický biskup Jan Baxant, je jasné, že naše účast na této akci byla pro studenty nepochybným přínosem. Biskup Baxant pak k přínosnosti akce přispěl i osobně, když ke studentům soukromě promluvil a mimo jiného jim popřál hodně úspěchů ve studiu. Doufejme, že se slova pana biskupa naplní a také že se naši studenti budou moci opět účastnit prezentace dalšího významného kadaňského objevu.

Mgr. Martin Zárybnický

Foto: Karel a Pavel Zárybnický

Snídaně zajištěna nebyla a nás tedy nic nezdržovalo od několikakilometrového přejezdu do cíle celé naší výpravy, CERNu. Paradoxně právě návštěva CERNu je z celého výletu nejméně zajímavá na popis a pokud by někoho zajímaly miliony technických detailů o laboratořích, urychlovači a supravodičích, může si tam klidně zajet (ještě jsme viděli dvě opravdu povedené výstavy, 3D film, prezentaci v rusoangličtině a halu s funkčním provozem testování dipólů) .

Mezi 19. a 23. březnem se několik žáků gymnázia zůčastnilo (oficiálně) fyzikálně zaměřeného zájezdu do hlavního střediska CERN ve švýcarské Ženevě. Volná místa náhodně roztroušená v autobusu nám laskavě nabídli kolegové z gymnázia v Chomutově, za což jim mnohokráte děkujeme.

Kadaň jsme nechali za zády krátce po setmění a slunce na nás po strastiplné noci plné zastávek na toaletu (byly dvě) znovu pořádně vykouklo už na švýcarském nebi poblíž Ženevského jezera. Jako první nás udivil pohled na obří vidličku zapíchnutou v jezeře, a následně poněkud urychlená prohlídka muzea jídla, obojí v městečku Vevey, které mnozí ze spolužáků zřejmě mylně považovali za Lausanne. Tak to ještě nebylo ono. Později jsme se skutečně přesunuli do města Lausanne, v němž sídlí Olympijský výbor, opět s vlastním muzeem, které jsme pro jistotu neviděli vůbec, protože měli zavřeno. Prohlédli jsme si tedy alespoň krásnou olympijsky laděnou zahradu, ve které nic nekvetlo, protože březen. Krátký rozchod po městě jsme využili z menší části k obhlédnutí okolí – město začíná na břehu jezera a poměrně příkře stoupá – a jeho větší zbytek k zoufalému hledání cesty zpět k autobusu.

Několik desítek minut po plánovaném odjezdu se konečně v autobusu a jeho blízkém okolí sešel plný počet účastníků zájezdu, včetně nejmenovaného ředitele školy se zálibou v geocachingu, a my mohli pokračovat na západ. Překvapivě ne směr Ženeva, kterou jsme ladně vynechali, nýbrž směr ubytování, z ekonomických důvodů až za hranicemi Francie.

Ve Francii nám mimo jiné při platbě tvrdou euroměnou vraceli tutéž tvrdou euroměnu, na rozdíl od všech Švýcarů s jejich zaručeně výhodným směnným kurzem. Mně osobně se tedy v peněžence utvořila zvláštní směsice tří měn, ze které jsem v obchodě za jadrných českých nadávek vytahoval a po(s)tupně identifikoval ty správné mince a bankovky.

Zpět k ubytování. Plni naděje jsme opustili autobus a jali se se zájmem prohlížet blízké okolí, obdivujíce například nám neznámý západoevropský zvyk nechávat všude téměř nechráněné bicykly roztodivných tvarů a barev. Hlavní úderná skupina organizátorů z gymnázia v Chomutově mezitím vzala ztečí pultík recepce v ubytovně Formule 1, a po více než hodinovém boji nám i blahosklonně rozdala čísla a kódy našich pokojů. Po vybalení (hodit věci na postel) jsme se vydali na průzkum tentokrát vzdálenějšího okolí zahrnujícího nedaleký restaurant McDonald’s a jakýsi superhypermarket naproti. U mě osobně po (velmi) krátkém rozhodování zvítězila nad touhou udělat radost obsluhujícím Francouzům touha raději skutečně dostat to, co jsem si zamýšlel objednat, neboli radši anglicky než francouzsky. Zásadní problém byl pouze v tom, že Francouzi neradi mluví anglicky. Později jsme se přesvědčili, že ve Švýcarsku tomu není jinak.

Nákupy proběhly bez větších potíží a nás čekala klidná a spokojená noc v pokoji hotelu Formule 1 o rozměrech větší krabice od bot. Tento rozměr mimochodem způsobil například to, že když spolužák ve tři ráno z důvodu, kterým doposud ne zcela rozumím, otevřel okno na větrání, o čtyři hodiny později se teplota v pokoji a venku (mírně pod nulou) srovnala a já se k ránu probudil zimou v embryonální poloze až intimně blízko u druhého spolužáka (měli jsme společnou peřinu).

Snídaně zajištěna nebyla a nás tedy nic nezdržovalo od několikakilometrového přejezdu do cíle celé naší výpravy, CERNu. Paradoxně právě návštěva CERNu je z celého výletu nejméně zajímavá na popis a pokud by někoho zajímaly miliony technických detailů o laboratořích, urychlovači a supravodičích, může si tam klidně zajet (ještě jsme viděli dvě opravdu povedené výstavy, 3D film, prezentaci v rusoangličtině a halu s funkčním provozem testování dipólů) .

Poté jsme byli vypuštěni poblíž areálu kantýny CERNu. Jejich kantýna je poněkud větší než naše školní. Po pravdě šlo o jídelnu roztahanou na ploše odpovídající většímu supermarketu, přesto velice příjemně zařízenou a zásobenou. Pro představu – nevelká pizza, obložená sýrem a salámem snad ze samotného Pekla, za lidových cca 200 Kč.

Najedení a znavení tou spoustou informací jsme se vydali na cestu do hlavního města Švýcarska, do Bernu. Opět není moc co vyprávět, ubytovali jsme se v čisté a slušné mládežnické ubytovně a až do noci měli rozchod ve městě. Kdo někdy Bern viděl, ví, jak to vypadá. Kdo ho nikdy neviděl, je to jako Kadaň, ale větší. Čtvrtý den výpravy se nikomu moc nechtělo vstávat, nicméně plán byl nabitý a kdo chvíli stál, už stál opodál. Vyrazili jsme směr Basilej, pro germanofily Basel. V Basileji byl opět krátký rozchod. Před vystoupením z autobusu nám sice jako obvykle řekli na co vše bychom se měli podívat, ovšem ani tentokrát nám nikdo neřekl kde to vůbec máme hledat. Já a dva kolegové jsme tedy celý rozchod strávili hledáním cukrárny, kde bychom koupili domů pravé švýcarské pralinky. Nakonec jsme pořídili (komický dvousetgramový pytlíček za bratru 500 korun českých, a chutnalo to stejně jako…no, čokoláda).

Dalším cílem po Basileji byl Neuhausen a jeho slavné Rýnské vodopády. Opět rozchod, opět není o čem přehnaně básnit. Padá tam voda zeshora dolů a moc pěkně se na to kouká. Taky tam měli stánek se suvenýry. Zaujala mě poměrně sympatická peněženka, ale včas jsem si uvědomil, že koupím-li si ji, budu ji mít až do Čech úplně prázdnou (v Čechách si do ní totiž dám dvacet korun na autobus, hehe).

Naší poslední zastávkou se stalo město Kostnice, pro germanofily Konstanz, blízké Bodamské jezero, pro germanofily Bodensee a konečně na něm ležící překrásný ostrov Mainau, germanofil už tuší – insel Mainau. Ostrov Mainau

je poměrně malý ostrůvek ležící oficiálně už na území Spolkové republiky, celoročně udržovaný jako tematický park. Abych to nezdržoval, bylo tam květin víc, než byste chtěli počítat, a motýli velcí jako podšálek. Fotky máme.

Za zmínku stojí ještě kostnická rarita, Husův kámen, germanofil se tetelí blahem a modří už tuší – Hussenstein. Ty, kteří by podle názvu očekávali monumentální obelisk na počest českého reformátora, budu muset zklamat. On to je ten kámen, u kterého ho upálili. Na druhou stranu je to takový poměrně sympatický, větší, solidní, nepohoršující kámen. Sarkastičtější spolužáci využili příležitosti a nechali se vyfotografovat se symbolicky planoucím zapalovačem, padaly také návrhy si přímo před kamenem udělat táborák a opéci neméně symbolickou uzeninu.

Po odjezdu s Kostnice následovala již jen ospalá cesta směr na severozápad Čech, při níž konečně fungoval v autobusu záchod (pánové uznají, že v zatáčkách a hrbolech nic moc). Do Kadaně jsme dorazili tuším kolem třetí hodiny ráno, pro ty šťastnější přijely netrpělivě je očekávající rodiny, ty méně šťastní se s nimi shledali až doma, a konečně ti největší frajeři to rodičům zapomněli říct, že přijedeme dřív, a šli domů pěšky pět kilometrů v půl čtvrté ráno s těžkou cestovní taškou. Do školy nás už naštěstí nikdo nehnal.

Jestli výlet stál za to, je snad jasné z předchozích řádků a já nelituji, že jsem se ho zúčastnil. Tímto bych chtěl také poděkovat kolektivu 3.P a několika komunikativnějším kolegům z Chomutova za příjemnou a zábavnou společnost, panu Koritinovi a paní Markové za sympaticky neformální a neomezující doprovod a pedagogům rovněž z Chomutova za organizaci akce.

PS: Fotografie mají snad všichni účastníci na Facebooku a pevně věřím, že p. Koritina rád doplní link na své vlastní.

R. Kaufman, 3.P

edit: odkaz na fotografie z cesty